Kraj tvrdých horáků a horaček
Přesné hranice tohoto svérázného regionu byste hledali marně. Jisté je jedno: ze severu na něj shlíží ještědská rozhledna. Podještědští – nebo také Českodubští – jsou pověstní svou houževnatostí. Aby ne, vždyť zdolávat nehostinné vrcholy hor při cestě za obchodem nebo obživou není jen tak pro někoho. Běžně se stávalo, že kdo se do hor přistěhoval z údolí, dlouho nevydržel a brzy se zase vydal hledat pohodlí do kraje.
Horáky a krajáky byste od sebe poznali na první pohled – ti první nosili především tmavé kalhoty, zatímco lidé z nížin si oblíbili nohavice žluté. Lišili se nejen v nátuře, ale i v nářečí. Zatímco krajáci mluvili krátce, horáci slova tahali při mluvení i zpěvu. Napříč krajem se prolínala německá a česká kultura, české ženy se vdávaly do německých rodin, muži se zase nezřídka přiženili do těch českých. Místní děti se často posílaly do německých škol.
Při procházce skrz vesnici jste mnohdy poznali, zdali proti vám jde Čech, nebo Němec. Obě národnosti se od sebe odlišovaly lidovým oděvem. I díky tomu se v Podještědí, podobně jako v jiných pohraničních oblastech, kroje nosily déle než v jiných regionech.
